Jak poznat, že potřebuji změnu?
(…a proč to obvykle víme mnohem dřív, než si sami přiznáme)
Existují dva způsoby, jak se v životě dostaneme ke změně.
První je ten vědomý, zralý, moudrý: „Cítím, že je čas posunout se dál.“
A pak je ten druhý, mnohem častější: „Už to fakt nejde…“
V obou případech ale přichází chvíle, kdy naše tělo i mysl začnou šeptat, že stagnujeme. Pokud jejich šepot neposloucháme, začnou mluvit nahlas. A když ani to nezabere, zařvou.
Tady je několik jasných signálů, že je možná čas přestat si říkat “ono to nějak přejde” a začít si pokládat lepší otázky.
1. Ráno se budíte a první pocit není radost, ale tíha
Nemusíte vyskočit z postele jako srna na jaře. Ale pokud ráno cítíte spíš prázdno, odpor nebo vnitřní únavu, než chuť žít svůj den, je to zpráva. Tíha je vždycky informací. Nikdy nepřichází náhodou.
2. Už dlouho fungujete, ale nežijete
Zvládnete práci. Zvládnete rodinu. Zvládnete všechno, co je třeba. Jen někde mezi „musím“ a „měl/a bych“ jste ztratili já. Pokud se ve vašem životě hromadí povinnosti, ale radost mizí, přestáváte žít svůj život – a začínáte jen přežívat.
3. Závidíte lidem, kteří dělají změny
Ne tu destruktivní závist. Tu jemnou, která píchne někde u hrudní kosti, když vidíte, že někdo jiný začal podnikat, odešel z práce, přestěhoval se, začal se učit něco nového, končí toxický vztah nebo naopak začíná zdravý. Závist je nepochopená touha. Ukazuje nám cestu dřív, než si ji dovolíme připustit.
4. Začínáte se „rozpadat“ tam, kde jste byli dřív pevní
Najednou vás rozhodí věci, které jste zvládali s klidem. Energie klesá. Reagujete podrážděněji. Trpělivost mizí. Většina lidí si myslí, že to je selhání. Ve skutečnosti je to jen signál, že starý systém už nestačí tomu, kým se stáváte.
5. Vnitřní hlas je stále dotěrnější
„Tohle přece nechci dělat celý život.“
„Mám na víc.“
„Něco se musí změnit.“
Když se tyhle věty začnou objevovat častěji než dvakrát měsíčně, není to krize. To už je začátek transformace.
6. Cítíte, že stagnujete, ale zároveň se bojíte vykročit
Změna nebývá problém. Strach bývá.
Možná víte, že potřebujete odejít z práce.
Možná víte, že vztah je už dávno za hranou.
Možná víte, že život, který žijete, není váš.
A možná jen čekáte na „ideální čas“. Ten ale neexistuje. Existuje pouze odvaha s respektem.
7. Často říkáte: „Takhle to už nechci.“ Ale neříkáte, co chcete místo toho
Tohle je bod, kde stojí za to zpomalit. Protože méně důležité než vědět, proti čemu jdete, je pochopit, za čím jdete.
Změna bez směru je chaos.
Změna se směrem je začátek nové identity.
Moje zkušenost z koučovny je jasná:
Ve chvíli, kdy si položíte otázku „Potřebuji změnu?“, už na ni dávno znáte odpověď.
Otázka není jestli, ale jak.
A hlavně kdy.
(A nejspíš tušíte, že odpověď je teď. Ne za tři měsíce, ne po Vánocích, ne „až si sedne situace“.)
Změna nemusí být dramatická.
Může začít jednou větou. Jedním rozhodnutím. Jedním krokem.
Ale ten krok musí být váš.
Na závěr otázky, které mění pravidla hry
Pokud v sobě cítíte, že „něco“ by potřebovalo posun, zkuste si odpovědět na tři jednoduché otázky:
Co v mém životě přestává být v souladu s tím, kým jsem dnes?
Kdybych měla/měl neomezenou odvahu, co bych změnila/změnil jako první?
Jak by vypadal můj život za rok, kdybych začala/začal právě teď?
A pokud při přemýšlení o změně cítíte směs strachu a vzrušení, gratuluju.
To je nejčistší indikátor, že jste připraveni na další kapitolu.
“Změna nepřichází, když máme jistotu. Změna přichází, když si dovolíme pravdu.”