Moje cesta k vyrovnanému partnerovi
Před pěti lety jsem poprvé vyrazila na proces Cesty. Vůbec jsem netušila, co mě čeká, jen jsem terapeutce řekla:
„Chci najít cestu k partnerovi.“
Když se ohlédnu zpět, moje cesta za partnerem začala před pěti lety. Tehdy jsem šla za Janou na proces Cesty. Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká, jen jsem jí řekla: „Najdi mi cestu k partnerovi.“
Měla jsem za sebou tři toxické vztahy a pustit se do dalšího bez toho, abych něco udělala sama se sebou, mi připadalo jako hloupost. Říkala jsem si: Jsem docela hezká, chytrá, trochu vařím a uklízím, jsem finančně soběstačná… a když je na světě 7 miliard lidí, z toho 3,5 miliardy mužů, tak najít jednoho pro sebe přece statisticky nemůže být tak těžké.
Po procesu s Janou jsem dostala vzkaz od svého budoucího muže: „Jsem na cestě. Užij si to tak, jak to teď je.“ Upřímně – moc moudrá jsem z toho nebyla. Rok jsem byla sama a měla jsem toho plné zuby.
První kapitán
O půl roku později jsem absolvovala seminář hojnosti v rámci svého terapeutického výcviku. Kromě práce na vlastních blocích jsem si tam vytvořila úplně přesný popis partnera. A jedna věc mě zaujala – měl mít kapitánské zkoušky. Řekla jsem si: Tak jo, asi si seženu nějakého jachtaře.
Jenže místo jachtaře jsem potkala na Tinderu pilota – kapitána letadla. Chodili jsme spolu rok a byl to „převoznický vztah“. Ukončila jsem ho s vděčností, protože mě naučil chránit si prostor, pracovat s energiemi kolem sebe, přerovnat si majetek
a pustit mnohé nezdravé vazby. A to mě otevřelo do takové hojnosti, o jaké se mi ani nesnilo.
Druhý pokus
Dala jsem si půl roku pauzu od randění. Potom jsem tři měsíce chodila pravidelně do procesů Cesty s cílem vyčistit vše, co mi brání mít partnera, jakého chci. Poslední tři procesy byly opět na hojnost – a z nich mi vyšel nový, ještě detailnější popis partnera: hnědé oči, 180 cm, dlouhé nohy, trochu větší bříško.
Potkala jsem Pavla. Po třech schůzkách jsem ale věděla, že to není ono. V tu chvíli jsem byla frustrovaná a říkala si: Tak to mi ta Cesta moc nepomohla.
Proces, který rozhodl
Pak mi kamarádka – také terapeutka Cesty – nabídla ještě jeden proces. A ten byl zásadní. Vrátil mě do traumatu z dětství, kdy můj bratr ležel jako malý týden v kómatu a my nevěděli, jestli přežije. Bylo mi tehdy 2,5 roku. A přestože to zní nepravděpodobně, právě vyčištění tohoto traumatu otevřelo cestu k mému muži.
Za týden se mi ozval na Tinderu. Jeho první věta byla: „Jak se máš, roztomilá zrzečko?“ – a druhá už mě rozesmála. Od té chvíle jsme spolu. A dnes jsme spolu už dva roky.
Co jsem se naučila
Najít partnera není vždy přímá cesta. Je to proces učení, pouštění starého a držení směru.
Nejtěžší je vydržet a být trpělivý. Nedělat kompromisy a počkat si na to nejlepší.
Tak držte kurz, námořníci. 🌊❤️
A co vy?
Umíte držet kurz a vytrvat? Jste trpělivý na své cestě a co Vám pomáhá, když ztratíte směr?
“Najít partnera není o štěstí, ale o odvaze projít vlastní cestu a vydržet, než přijde ten pravý.”